Artróza je obecně primárně nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může postihnout každý více namáhaný kloub. Nejedná se přirozený proces “opotřebení” a stárnutí, jde o poruchu funkce v důsledku chronického přetěžování. Artróza kotníku je postižení kloubních ploch a především chrupavek mezi kostí bérce a holenní a kostí patní.
Příčiny onemocnění
Artróza může vznikat na podkladě vrozených dysplázií kloubu, chronické nestability, metabolickém onemocnění, jako následek traumatických a postraumatických poruch či septických nebo aseptických zánětlivých procesů. Degenerativní forma artrózy je následek chybné funkce toho kloubního spojení. Při nevhodném dlouhodobém zatížení, v kombinaci s např. traumatem bércové kosti nebo jiné kostní struktury v kotníku dochází k opotřebení kloubní chrupavky. Pokud je kotník vystavován dlouhodobému přetížení a zároveň je na něj kladen velký tlak, může to vést až k poškození struktur povrchu kostí. V případě, že je kloub napadený zánětlivým procesem, je kloubní chrupavka poškozena rovnoměrněji.
Projevy onemocnění
Prvním výrazným projevem artrózy je bolest. Bolest postupně doprovází každý pohyb kotníku, bolest doprovází hlavně chůzi, chůzi do schodů, chůzi po nerovném terénu a později se objevují i nepříjemné drásoty a lupání. Bolest při pohybu a námaze následně doprovází bolest i v klidu a při spánku. Často dochází i k nekontrolovatelnému podklesnutí kotníku s tendencí k pádu. Jelikož kloub postižený artrózou tělo reflexivně omezí v pohybu, omezí se zároveň i jeho prokrvení a prokrvení okolních tkání a můžeme pozorovat otok, zarudnutí a vyšší teplotu. Tyto faktory mluví spíše pro sekundární rozvoj zánětlivého procesu v důsledku nedostatečné látkové výměny. V oblasti kotníku se mohou tvořit pseudocysty s náplní, náplň se objevuje i přímo v kloubu.
Artróza je viditelná na RTG snímku. Pro rozvoj artrózy mluví zúžení kloubní štěrbiny mezi kostmi holenní, patní a bércovou. V pozdějších stádiích pozorujeme vznik vápenatých výrůstků, tzv. osteofytů. Od 3. stádia chrupavka prakticky vymizí a dochází ke tření kosti o kost.
Léčba
Jelikož se jedná o degenerativní onemocnění je třeba začít s léčbou ihned při prvních příznacích. Pokud je klient zatížen nevhodnou pracovní polohou, která hlezenní kloub přetěžuje, je na místě popřemýšlet o změně zaměstnání nebo minimálně polohy a zátěž omezit. V prvních fázích onemocnění je třeba se vyvarovat bolestivým polohám, sportům, které bolest vyvolávají a věnovat energii do prevence poškození. Aktivním cvičením lze naučit mozek používat svaly více ekonomicky, zbytečně je nepřetěžovat a vyvarovat se tak následným poškozením ostatních struktur. Vhodným cvičením je DNS dle Koláře, PNF, Vojtova metoda, a další. Prevence je základ úspěchu kterékoliv léčby.
Pokud přece jen dojde k progradaci bolestí a obtíží, je na místě ovlivnit přetížené svaly, vyvarovat se nadměrné zátěži a aktivně cvičit.
3.-4. stádium onemocnění je již indikací k operaci. V případech, kdy nedošlo ještě k úplnému vymizení kloubní chrupavky, je možné její povrch nahradit menší endoprotézou. V případě, že je poškozen i povrch kosti je na řadě operace tzv. totální endoprotéza kloubu (TEP). TEP kotníku spočívá v náhradě dříve chrupavčité části kosti titanovou protézou a v případě nutnosti se protéza vsune do druhé kosti. Kloubní endoprotézy mají ale omezenou životnost.
Pooperační léčba se zaměřuje předevší na péči o jizvu a ostatní měkké tkáně. Po operaci hrozí srůstání jednotlivých vrstev kůže a podkoží a nezřídka dojde k prorůstání jizvy až do vazivového obalu svalu (fascie), čímž dojde k omezení rozsahu pohyblivosti dané oblasti a zvýšení bolestivosti. Postupně se snažíme dolní končetinu “rozhýbávat” a zvyšovat její sílu. Rozsah pohyblivosti kotníku je velmi důležitý především pro samostatnost a rychlý návrat do každodenního života. V pozdějším stádiu terapie můžeme pomocí therabandů trénovat svalovou sílu a koordinaci, s použitím BOSU aktivovat stabilizační funkci dolních končetin v zátěži a pomocí DNS konceptu naučit tělo efektivně a ekonomicky pracovat v zátěži v nejrůznějších polohách a stimulovat tak povrchové i hluboké svalstvo celého těla.
Léčba pomocí rázové vlny
Rázová vlna bude velmi efektivní volbou terapie v prvních fázích onemocnění a dále své uplatnění najde především v pooperační péči. Na počátku potíží dokáže fokusovaná rázová vlna proniknout hluboko do prostor uvnitř kloubu, kde stimuluje metabolismus, prokrvení a ostatní přirozené reparační procesy. Její aplikací se dá výrazně oddálit hrozící rozvoj artrózy. V kombinaci s aktivním cvičením může být tato hrozba minimálně na několik let zažehnána. Radiální rázová vlna se naopak postará o povrchovější svaly, které bývají v důsledku bolesti postižené.
V pooperační péči najde rázová vlna uplatnění především v urychlení hojení jizvy a všech měkkých tkání. Svaly po aplikaci radiální rázové vlny jsou intenzivně prokrvené, dochází k urychlené látkové výměně a tvorbě nových cév, které tkáně zásobují krví, reparační proces je tak urychlen hned několikrát, než by tomu bylo bez jejího přičinění.
Kinesiotaping pomůže hlezenní kloub fixovat bez omezení rozsahu pohyblivosti a klient tak má větší pocit jistoty při pohybu i v klidu. Zároveň svou elasticitou můžeme ovlivnit napětí svalů a efekt vydrží několik dnů. Kinesiotape se s úspěchem aplikuje i na hojící se jizvu.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využitím fokusované rázové vlny (ESWT).