Artróza je obecně primárně nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může postihnout každý více namáhaný kloub. Nejedná se přirozený proces “opotřebení” a stárnutí, jde o poruchu funkce v důsledku chronického přetěžování. Artróza loketního kloubu je postižení kloubních ploch a především chrupavek mezi kostí pažní, loketní a vřetení. Rozvoj artrotických změn v loketním kloubu není příliš časté onemocnění.
Příčiny onemocnění
Artróza loketního kloubu může vznikat na podkladě vrozených dysplázií kloubu, metabolickém onemocnění, jako následek traumatických a postraumatických poruch či septických nebo aseptických zánětlivých procesů. Degenerativní forma artrózy je následek chybné funkce toho kloubního spojení. Při nevhodném dlouhodobém zatížení, v kombinaci s např. traumatem loketní kosti nebo jiné kostní struktury loketního kloubu, dochází k opotřebení kloubní chrupavky. Pokud je loket vystavován dlouhodobému přetížení a zároveň je na něj kladen velký tlak, může to vést až k poškození struktur chrupavek a povrchu kostí. V případě, že je kloub napadený zánětlivým procesem, je kloubní chrupavka poškozena rovnoměrněji. Častěji je loket chronicky namáhán při sportech jako gymnastika, akrobacie, lezení, apod.
Projevy onemocnění
Prvním výrazným projevem artrózy je bolest. Bolest postupně doprovází každý pohyb loketního kloubu a později se objevují i nepříjemné drásoty. Bolest při pohybu a námaze následně doprovází bolest i v klidu a při spánku. Jelikož kloub postižený artrózou tělo reflexivně omezí v pohybu, omezí se zároveň i jeho prokrvení a prokrvení okolních tkání a můžeme pozorovat otok, zarudnutí a vyšší teplotu. Tyto faktory mluví spíše pro sekundární rozvoj zánětlivého procesu v důsledku nedostatečné látkové výměny.
Artróza je viditelná na RTG snímku. Pro rozvoj artrózy mluví zúžení kloubní štěrbiny mezi kostí pažní a loketní. V pozdějších stádiích pozorujeme vznik vápenatých výrůstků, tzv. osteofytů. Od 3. stádia chrupavka prakticky vymizí a dochází ke tření kosti o kost.
Léčba
Jelikož se jedná o degenerativní onemocnění je třeba začít s léčbou ihned při prvních příznacích. Pokud je klient zatížen nevhodnou pracovní polohou, která kloub přetěžuje, je na místě popřemýšlet o změně zaměstnání nebo minimálně polohy a zátěž omezit. V prvních fázích onemocnění je třeba se vyvarovat bolestivým polohám, sportům, které bolest vyvolávají a věnovat energii do prevence poškození. Aktivním cvičením lze naučit mozek používat svaly více ekonomicky, zbytečně je nepřetěžovat a vyvarovat se tak následným poškozením ostatních struktur. Vhodným cvičením je DNS dle Koláře, PNF, Vojtova metoda, Klappovo lezení a další. Prevence je základ úspěchu kterékoliv léčby.
Pokud přece jen dojde k progradaci bolestí a obtíží, je na místě ovlivnit přetížené svaly, vyvarovat se nadměrné zátěži a aktivně cvičit.
3.-4. stádium onemocnění je již indikací k operaci. V případech, kdy nedošlo ještě k úplnému vymizení kloubní chrupavky, je možné její povrch nahradit menší endoprotézou. V případě, že je poškozen i povrch kosti, je na řadě operace tzv. totální endoprotéza kloubu (TEP). TEP loketního kloubu spočívá v nahrazení vrchní části kosti pažní titanovou protézou a v případě nutnosti se protéza vsune do druhé, loketní kosti. Kloubní endoprotézy mají ale omezenou životnost. Operace TEP loketního kloubu je poměrně vzácná.
Pooperační léčba se zaměřuje především na péči o jizvu a ostatní měkké tkáně. Po operaci hrozí srůstání jednotlivých vrstev kůže a podkoží a nezřídka dojde k prorůstání jizvy až do vazivového obalu svalu (fascie), čímž dojde k omezení rozsahu pohyblivosti dané oblasti a zvýšení bolestivosti. Postupně se snažíme zvýšit rozsah pohyblivosti horní končetiny a zvyšovat její sílu. Rozsah pohyblivosti loktu je velmi důležitý především pro samostatnost a rychlý návrat do každodenního života. V pozdějším stádiu terapie můžeme pomocí therabandů trénovat svalovou sílu a koordinaci, s použitím BOSU aktivovat stabilizační funkci horních končetin v zátěži a pomocí DNS konceptu naučit tělo efektivně a ekonomicky pracovat v zátěži v nejrůznějších polohách a stimulovat tak povrchové i hluboké svalstvo celého těla.
Léčba pomocí rázové vlny
Rázová vlna bude velmi efektivní volbou terapie v prvních fázích onemocnění a dále své uplatnění najde především v pooperační péči. Na počátku potíží dokáže fokusovaná rázová vlna proniknout hluboko do prostor uvnitř kloubu, kde stimuluje metabolismus, prokrvení a ostatní přirozené reparační procesy. Její aplikací se dá výrazně oddálit hrozící rozvoj artrózy. V kombinaci s aktivním cvičením může být tato hrozba minimálně na několik let zažehnána. Radiální rázová vlna se naopak postará o povrchovější svaly, které bývají v důsledku bolesti postižené.
V pooperační péči najde rázová vlna uplatnění především v urychlení hojení jizvy a ostatních měkkých tkání. Svaly po aplikaci radiální rázové vlny jsou intenzivně prokrvené, dochází k urychlené látkové výměně a tvorbě nových cév, které tkáně zásobují krví, reparační proces je tak urychlen hned několikrát, než by tomu bylo bez jejího přičinění.
Kinesiotaping pomůže loketní kloub fixovat bez omezení rozsahu pohyblivosti a klient tak má větší pocit jistoty při pohybu i v klidu. Zároveň svou elasticitou můžeme ovlivnit napětí svalů a efekt vydrží několik dnů. Kinesiotape se s úspěchem aplikuje i na hojící se jizvu.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).