Ramenní kloub je velmi složitá struktura, která zahrnuje nejen kost pažní, klíční a lopatku, ale její správné funkce se účastní i řada ligament, šlach a jiných měkkých struktur a každá z nich může být poraněna zvlášť, což může vést k rozvoji obtíží v jejím okolí. Impingement syndrom vzniká přetěžováním měkkých struktur ramene. Jedná se o funkční poruchu, při které dochází k dráždění lig. coracoacromiale, šlachy m. supraspinatus a subacromiální burzy. Impingement syndrom je původcem nebo i doprovází další funkční onemocnění ramene.
Příčiny vzniku
Nejčastěji dochází k dráždění těchto struktur z důvodu přetížení ramenního kloubu. Nadměrnou zátěží může být nevhodná poloha při práci (sed u počítače, manuální práce), ale i sportovní činnost. K rizikovým sportům patří např. volejbal, tenis, házená, ale i posilování ve fitness centrech. Při těchto aktivitách dochází k nadměrné vnitřní rotaci hlavice pažní kosti a nedostatčná aktivita nadhřebenového svalu a jiné poruchy svalové koordinace. Pokud svaly nepracují ve správném časovém zapojení a některé z nich se přetěžují, dochází tak k disharmonii a hlavice pažní kosti není dostatečně centrována, což je předpoklad správného fungování celého pletence ramenního včetně lopatky.
Jednou z dalších příčin útlaku měkkých struktur ramene jsou vrozené strukturální změny na kostech nebo vazech pletence ramenního. Neméně častou příčinou vzniku jsou úrazy. Nejčastěji dojde k poškození měkkých tkání po pádu na rameno z kola, na lyžích, atd. Po nárazu celá oblast pletence ramenního oteče, což je jen způsob těla, jak chránit danou oblast před dalším poškozením a celý ramenní kloub se částečně znehybní. Znehybnění vede k útlumu svalové činnosti, svaly postupně ochabnou a ramenní kloub se tak stává nestabilním.
Projevy onemocnění
Impingement syndrom se subjektivně projevuje bolestí ramene, která se umocňuje v noci, kdy se nedá na poškozeném rameni ležet. Bolest je objevuje v klidu, ale i při zátěži. Dalším z příznaků je bolestivost při zvednutí paže, k největšímu útlaku dochází v rozmezí 70-120º. Bolest je stálá a velmi nepříjemná. V akutním stádiu může dojít vlivem omezení látkové výměny až k zánětlivému procesu.
Pokud by nebyla léčba zahájená v akutním stádiu, hrozí přechod do chronicity. To se stává bohužel často, jelikož prvotní příznaky odezní a člověk pak má pocit, že již nemusí nic řešit, ale opak je pravdou. V chronickém stádiu může dojít až k sekundárním zněmám ve struktuře šlach a vazů, dochází k usazování vápníkových iontů a postupné kalcifkaci.
Konzervativní léčba
Pokud navštívíte ordinaci ortopeda, s největší pravděpodobností Vám předepíše nějaké protizánětlivé léky, nesteroidní antirevmatika, která utiší bolest. Dále něco na uvolnění svalů a odešle Vás na rehabilitaci. Tam Vás čeká několik magnetoterapií, ultrazvuk nebo laser. Žádná z těchto metod ale neřeší příčinu. V horším případě Vám bolestivé rameno opíchne kortikoidy, které sice mají protizánětlivé účinky, ale naproti tomu zároveň částečně narušují strukturu měkkých tkání a ty jsou pak náchylnější k poranění. Stejný účinek mají i metody ozařování. Proto by se tyto metody neměly opakovat více než 3x. Pokud všechny pokusy o konzervativní léčbu selžou, lékař Vás indikuje k operaci.
Z pohledu fyzioterapie léčba impingement syndromu spočívá v odhalení příčin těchto potíží, následném odstranění jejich následků a nácvik správného stereotypu pohybu, který potíže vyvolal. Fyzioterapeut vyšetří měkké tkáně funkčně spojené s celým pletencem ramenním, kloubní vůli a schopnost stabilizace ramene. V případě nálezu nějakého omezení odstraní blokády krční, hrudní páteře nebo žeber, technikami měkkých tkání uvolní vzniklé trigger pointy a jelikož velmi často dochází k chybné koaktivaci určitých svalových skupin, především vzniká dysbalance mezi horními a dolními fixátory lopatky, přichází na řadu nácvik správného zapojení svalů pletence v zatížení a pohybu. Účinnou metodou pro získání optimálního zapojení všech svalů pro funkci stabilizace lopatky a celého pletence je cvičení DNS dle Koláře.
Terapie rázovou vlnou
V akutním stádiu impingement syndromu dochází k omezení cirkulace krve a lymfy, což způsobuje útlum látkové výměny, v místě se hromadí metabolity, kyseliny a postupem času může dojít až ke vzniku zánětlivého procesu. Fokusovaná rázová vlna má tu vlastnost, že dokáže přímo zacílit zánětlivé centrum a efektivně a rychle zánětlivé látky odstranit. Ohnisko účinku je fokusováno do jednoho bodu, proto je efekt velmi rychlý a přesný. Aplikací fokusované rázové vlny dojde v místě aplikace k výrazné hyperemii (přítoku krve), nastartování metabolismu, přívalu živin, odplavení škodlivin a velmi rychlé regeneraci tkáně. Jelikož je vždy třeba ovlivnit i všechny ostatní měkké tkáně, které mají funkční vztah k dané oblasti, použijeme radiální rázovou vlnu. Oproti fokusované rázové vlně má radiální hlavní účinek hned na místě aplikace a paprsek se pak dále šíří do stran až vymizí. Proto je výhodnější tento druh rázové vlny použít spíše na větší plochy, celé svaly či svalové skupiny. Opět v místě dochází k výraznému prokrvení, rychlé látkové výměně a svaly se velmi rychle uvolní a zregenerují. Pro umocnění fáze regenerace, použijeme V-actor, který hloubkovou vibrační masáží svaly, kůži i podkoží ještě více uvolní.
Fokusovanou rázovou vlnu většinou aplikujeme 3x, ve frekvenci 1x za týden a vždy se jedná o kombinaci obou, fokusované i radiální rázové vlny.
Aby terapie byla kompletní, použijeme na závěr pružnou pásku Kinesiotape. Nalepením kinesiotapu dochází k odlehčení vrstev měkkých tkání od sebe a krev a lymfa mají větší prostor pro přísun potřebného kyslíku a živin a odplavení nepotřebných a škodlivých látek. Tapovací páska vydrží na těle i 5 dní, což jí dává možnost prodloužit efekt terapie. Je oporou nejen pro správnou funkci svalů, ale i při pohybu pomáhá stabilizovat celý pletenec.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).