Paréza lícního nervu je jednou z nejčastějších paréz postihujících člověka. Lícní nerv (lat. nervus facialis) je 7. hlavovým nervem, který inervuje všechny mimické svaly obličeje motoricky, ale má i dráhy sensitivní, sensorické a parasympatické. Paréza tohoto nervu ovlivňuje nejen schopnost vyjádřit mimiku obličeje, ale má negativní dopad hlavně společenský a psychologický.
Příčiny vzniku parézy
Přičiny bycho mohli rozdělit na dvě skupiny, primární a sekundární. Primární příčinou bývá prochladnutí, kdy dojde k otoku nervu a kompresi jeho vláken. K prochladnutí může dojít velice snadno, např. při jízdě autem s otevřeným oknem, usnutím s tváří na okénku auta, někteří autoři dokonce uvádějí vliv psychiky a stresu.
Mezi sekundární příčiny patří meningitidy, polyradikuloneuritidy nebo postižení středouší zánětem.
Projevy onemocnění
Při paréze lícního nervu vždy dochází k oslabení síly mimických svalů příslušné poloviny obličeje. Postižená polovina obličeje má pokleslé obočí, oko se nedovírá (dochází k jeho vysychání), pokleslý je i ústní koutek, nelze špulit rty, pokrčit čelo a vytvořit vrásku mezi obočím. Klient není schopný nafouknout tvář, cenit zuby, svraštit bradu, pískat a výrazným rysem bývá zhoršená schopnost artikulace řeči. Paréza primárně nebolí, ale mohou se vyskytovat kontraktury u denervovaných svalů, které způsobují nepříjemné pocity až bolest.
Léčba
Léčba parézy lícního nervu je vždy úkol pro fyzioterapii. Fyzioterapeutickými metodami je aplikace tepla, ruční stimulace svalů a svalová masáž. Teplo se může aplikovat na postiženou část obličeje 2x denně. Masáž postižené strany se provádí vždy směrem nahoru, aby docházelo zároveň ke stimulaci svalů. Při výrazném svalovém ochabnutí je na řadě ruční stimulace, která je prováděna ve směru stahu svalu, jemnými chvějivými pohyby. Tímto způsobem je ošetřen každý mimický sval obličeje. Následuje edukace klienta k zapojení svalů do pohybu, jakmile se dostaví volní aktivita, klient je vyzván k samostatnému aktivnímu cvičení. Celou sestavu cviků provádí klient vždy před zrcadlem, aby zabránil nežádoucím souhybům zdravé poloviny obličeje, jejichž aktivita by léčbu jen prodlužovala. V počátku terapie se svaly cvičí s dopomocí, poté bez dopomoci a třetí fází je cvičení s mírným odporem proti pohybu. Po cvičení následuje vždy chvíle relaxace.
Dalšími metodami, kterými lze léčbu doplnit je Vojtova metoda, prvky propriocepticní neuromuskulární facilitace a při neefektivní konzervativní léčbě se přistupuje k elektrostimulaci postižených svalů.
Během léčby je nutné dodržovat několik pravidel, aby léčba probíhala efektivně a rychle. Klient si musí obličej chránit proti prochladnutí, při mluvení si držet nepostiženou polovinu obličeje, aby nedocházelo k nežádoucím souhybům a asymetrie obličeje se tak nezvýrazňovala, oko postižené poloviny zavlažovat očními kapkami, nesledovat dlouho televizi, dlouze nečíst, vyhnout se širokým úsměvům a přehnané mimice a jinak obličej namáhat. Léčba obecně trvá několik týdnů.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1.