PNF – Proprioceptivní neuromuskulární facilitace
Metoda PNF je dílem Dr. Hermana Kabata, proto se můžete setkat i s názvem Metoda dle Kabata. Tato metoda využívá neuromuskulární procesy, při kterých lze ovlivnit motorické neurony předních rohů míšních za pomoci šlachových, svalových a kloubních receptorů neboli proprioceptorů. Zjednodušeně jde o to, pomocí správně zvolených poloh, aktivních i pasivních pohybů proti gravitaci či odporu, stimulovat motorické neurony a tím zlepšit a zkvalitnit provedení pohybu a zrychlit celkovou odpověď pohybového aparátu na pohyb, změnu polohy či statické zatížení.
Základní myšlenkou této metody je, že mozek vidí tělo jako pohyb a ne jako jednotlivé svaly. Proto se v této metodě využívá určitých pohybů, které jdou v diagonále a zapojí se do nich všechny svaly daného segmentu najednou. Svaly se naučí lépe spolupracovat a pohyb se zkvalitní. Pohyby jsou prováděny pomalu a důrazem na preciznost. Do pohybu jsou zavzaty všechny směry pohybu flexe, extenze, abdukci, addukci i rotace.
Při nácviku pohybů je potřeba spolupráce pacienta, jelikož jde o přesně vedené pohyby, nicméně se tato metoda může využít i pro dlouhodobě ležící klienty, ať už k samotnému protažení svalů, tak i k získání většího rozsahu pohybu v kloubech.
Metoda PNF má tu obrovskou výhodu, jelikož se dá použít jak pro svalovou relaxaci, tak i pro posílení svalů. a v tomto práve tkví její krása, protože neposilujete pouze jeden určitý sval, což je v běžném životě velmi neuzitěčné, ale naopak se zapojí celé svalové skupiny a svalové řetězce, čímž se výrazně zkvalitní funkce ať už svalů trupu nebo končetin.
Ke cvičení PNF doma se dají využít tzv. Therabandy – gumové pásky, které zajistí potřebný odpor.
Metoda PNF se často používá pro terapii:
- pletenců ramenních, jejich poranění či funkční poruchu
- bolestivosti kyčlí
- poranění a funkčních porcuh kolen, kotníků a nohy
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: Vědomosti získané praxí a studiem, HOLUBÁŘOVÁ, J., PAVLŮ, D.; Proprioceptivní neuromuskulární facilitace 1. část. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2007.
Sensomotorická stimulace
Metodu sensomotorické stimulace začal používat prof. Janda ve spolupráci s M. Vávrovou. Tato metoda má za úkol propojit a zlepšit spolupráci tzv. aferentních a eferentních drah. Tyto dráhy pracují jedny jako informační zdroj pro mozek a druhé vedou informace z mozku ke postižené částo těla a mají za úkol optimalizovat svalovou koordinaci při poruše. Pokud dojde k porušení jakékoliv části těla, dojde i k utlumení svalové činnosti a tím i k útlumu svalové koordinace. Tato metoda se nejčastěji používá při poranění kotníku, kolena, ale i horních končetin.
Metoda využívá především soubor několika balančních cviků, které se navíc provádějí v několika posturálních polohách, čímž se zlepšuje svalová koordinace a stabilizační funkce svalů obecně. Jedny z nejdůležitějších a nejčastěji využívaných cviků, jsou cviky ve stoji, kdy dochází k výrazné stimulaci chodidla, které je nejdůležitější pro správnou koordinaci svalů při chůzi. Při cvičení dochází ke stimulaci exteroceptivních a proprioceptivních receptorů ze svalů a kloubů. Tím dochází ke zvyšování aferentace a tím k lepší motorické odpovědi a větší jistotě při cvičení, ale především zlepšení koordinace a jistotě při běžných denních činnostech či následném sportu.
Klientům s větším poraněním např. kotníku, je doporučeno začít cvičit pomalu a postupně přidávat zátěž i obtížnost cvičení. Prvním krokem je vždy stimulace chodidla na stimulační podložce, kartáčkem, či jinou metodou. Je třeba svaly, šlachy a ostatní tkáně prokrvit a nastimulovat proprioceptivní receptory. Pokud klient zvládá cvičení jednoduše, můžeme cvičení stížit zapojením horních končetin (házení míčem, driblování,…), či zavřením očí.
Cvičení se používá nejen pro aktivaci klienta po úrazu, ale i pro zlepšení současné kondice, aktivaci hlubokých stabilizačních svalů, zlepšení koordinace přo poruchách rovnováhy, ale i pro starší osoby, jako nácvik svalové aktivace při hrozícím pádu.
Pro cvičení využíváme nejrůznějších pomůcek:
- Bosu
- Airex balanční podložka
- Posturomed
- Propriomed
- balanční “čočky”
- Válcová, kulová úseč
- Balanční sandály
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: Vědomosti získané praxí a studiem
Cvičení na BOSU®
Bosu® Balance Trainer je poměrně nová cvičební pomůcka, která si rychle našla své místo nejen v praxích fyzioterapeutů, ale dostává se jí obliby i v prostorách posiloven, ve fitness centrech, ale vyžívá se i při tréninku ve světových sportovních klubech. Jde o tzv. “půlbalón”, který má zespodu platformu. Tento jedinečný tvar dolovuje mnohonásobně větší vužití, než je tomu u ostatních cvičebních pomůcek.
Vzhledem k vyboulenému tvaru BOSU® míče, je tato pomůcka ideální pro nácvik i zdokonalování stability těla. Cvičení na BOSU® by mělo probíhat na boso, jelikož jemné receptory v plosce nohou (proprioreceptory) snímají tvar, náklon, strukturu povrchu, pro kterém chodíme a všechny tyto informace posílají dále nervovými drahami do mozku, který musí na tyto odchylku reagovat nastavneím adekvátního svalového, vazivového napětí tak, aby při změně povrchu či pohybu, nedošlo k pádu. Tato funkce stability závisí i na schopnosti aktivovat tzv. hluboký stabilizační systém páteře, na správném fungování sluchového i zrakového aparátu a na celkovém stavu pohybového aparátu každého z nás. Schopnost udržet stabilitu se ztrácí např. při úrazu, po operacích, při onemocnění zrakového či sluchového orgánu, při určiých neurologických onemocněních. Sníženou schopnost stabilizace těla může zapříčinit i bolest dolních končetin v jakékoliv úrovni, cukrovka a s ní spojená neuropatie, nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání, ale i přibívající věk.
BOSU® míč představuje ideální labilní plochu pro nácvik stabilizace těla. Už jen samotný stoj na míči donutí tělo vyrovnat se s nestabilní podložkou a svaly, vazy, klouby a ostatní struktury musí reagovat. Aby nedocházelo k přetěžování, je základním cvikem na BOSU® míči “aktivní stoj”. Tento stoj představuje polohu ideální pro zatížení velkých kloubů, získání stability a aktivaci hlubokého stabilizačného systému. Jedná se o stoj na boso, s mírně pokrčenými koleny, kyčlemi, napřímenou páteří, hlava směřuje spíše za temenem a brada je lehce přitažená k páteři (jakoby Vás někdo vytáhl nahoru za provázek). Ramena se snažíme roztáhnout do šířky, ruce volně. Tento cvik je základem pro všechna ostatní cvičení na BOSU® ve stoji.
BOSU® Balance trainer se dá využít i jako pomůcka pro nácvik došlapu, přenesení váhy a správného stereotypu chůze. tomuto druhu cvičení se říká sensomotorická stimulace. Tato cvičení se využívají především po úrazech, distorzích kotníků a kolen, či po operacích velkých kloubů či nohy. Pokud došlo k úrazu či operaci na horní končetině, BOSU® míč se dá jenoduše obrátit a vzniká tak další plocha pro nácvik zatížení paže, ruky nebo celého trupu a ochablé svaly tak rychleji vrátit do původní síly a správní funkce. S BOSU® míčem se velmi efektivně cviči i při funkčních poruchách, přetížení či chronických bolestech zad, jelikož právě v zatížení se tělo chová často neefektivně a při pohledu na chování těla při zátěži se snadněji odhalí příčina. Míč poslouží zároveň i jako pomůcka pro nácvik správného zatěžování a velmi rychle a efektivně zbaví tělo potíží.
S využitín BOSU® Balance traineru se dá efektivně posilovat celé tělo, záleží jen na poloze, kterou zvolíte. Nicméně pro správné provádění cviků je zásadní dodržovat pokyny fyzioterapeuta a dbát na správnou polohu a postavení všech segmentů. BOSU® se dá využít také jako pomůcka pro aerobní trénink.
Kdy je vhodné použít BOSU®?
- poúrazové, pooperační stavy
- distorze kotníku, kolen
- “vyskakující” kolena/ lokty
- nestabilita kloubů
- hypermobilita
- poruchy stability
- nejistota při chůzi, stoji
- oslabení hlubokých stabilizačních svalů
- bolesti zad
- plochonoží
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: Vědomosti získané absolvováním certifikovaného kurzu BOSU®Core, Praha
DNS – Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Koláře
Dynamická neuromuskulární stabilizace (dále jen DNS) je metoda, kterou do praxe zavedl Prof. PaeDr. Pavel Kolář Ph.D. Jedná se o ucelený celek, který v sobě snoubí hned několik principů a metod. Celá metoda DNS vychází z vývojové kineziologie. Jak v těle dítěte dozrává centrální mozková soustava (CNS) se odráží na jeho schopnosti vnímat okolí a v okolním prostoru se o pohybovat. Pokud dojde k nejaké odchylce od přirozeného vývoje mozku, vždy se to dříve nebo později projeví na pohybovém projevu buď dítěte nebo již dospělého.
Prakticky každý měsíc vývoje mozku se projevuje na schopnosti dítěte se určitým způsobem projevit motoricky. Kdy se otočí samo na záda, kdy vzepře na rukou, kdy si sedne, stoupne a kdy je již schopno samostatně se pohybovat v prostoru. Pro správnou chůzi je zásadní schopnost stabilizace trupu – tzv. posturální funkce a funkce opěrná a fázická.
Stabilizaci trupu zajišťují svaly:
- bránice
- svaly pánevního dna
- krátké svaly v hluboké vrstvě podél páteře
- příčný sval břišní
Při správném fungování HSSP dochází při nádechu k propadu bránice a naproti tomu k napětí svalů pánevního dna, což má za následek vytvoření tzv. hydraulického (nitrobřišního) tlaku. Svaly v hloubce u páteře zajistí správné napětí a napřímení páteře a přímí břišní sval svou aktivitou vyplní prostor v oblasti třísel. Trup je v této chvíli rovnoměrně vyplněn tlakem, což má za následek, že na všechny vnitřní orgány, obratle, meziobratlové ploténky, je kladen stejný tlak a nemůže tak dojít přetížení jakýchkoliv struktur.
DNS je vhodná metoda pro řešení funkčních obtíží pohybového aparátu. Pokud nějaký sval hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP) neplní svou funkci, vždy se to projeví na dýchání, postuře a chování svalů při zátěži. Dochází -li k přetěžování svalů, které jsou primárně pro daný pohyb nepotřebné, postupem času dojde k jejich přetížení a tím i ke změně funkce celého segmentu. Napětí svalů se přenáší z jednoho na druhý a ve výsledku může dojít až k bolesti, natržení, či jinému poškození.
Metoda DNS přináší komplexní pohled na problematiku funkčních poruch a je velice účinná. Podstata cvičení dle DNS zahrnuje několik poloh z vývojové kineziologie, jejichž opakováním dojde na subkortikální úrovni řízení k přestavbě a aktivace svalů a správné nastavení napětí bude automatické. V podstatě se dá říci, že se snažíme vycvičit mozek a ne jen svaly. Každý dospělý člověk již jednou vývojem centrální nervové soustavy prošel, ale během života se ať ž při práci či sportu naučil jiný stereotyp provádění určitých pohybů a jejich opakováním se vše děje automaticky. Tedy pokud proběhl vývoj CNS v pořádku, cvičením DNS se jen snažíme, aby se mozek “rozpomenul”. Nicméně pro efektivní vásledky je nutná spolupráce klienta a jeho motivace.
Nejsnadnější nácvik této stabilizace se provádí vleže na zádech. Hlava je položena a my máme tendenci se za ní vytahovat, ale zároveň je třeba hlídat, aby došlo k napřímení krční páteře a brada by měla směřovat lehce do krku. Ruce jsou volně, nohy podložené. Nácvik provádíme za pomoci dechu, kdy nejprve se snažíme svaly zaktivovat při nádechu, ale postupně se získanou jistotou udržujeme hydraulický tlak i během výdechu. Jednoduše řečeno máme aktivní HSSP a volně při tom dýcháme. Postupně se dá tato poloha modifikovat a podmínky stěžovat.
DNS se skládá z hned několika poloh, které aktivují správné svaly (resp. mozek) a není nutné začínat polohou na zádech, nicméně je třeba zmínit snad jedinou nevýhodu této metody, která spočívá v určité schopnosti klienta spolupracovat. Proto není možné cvičit DNS s malými dětmi.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: Vědomosti získané absolvováním certifikovaného kurzu DNS, Banská Bystrica