Kořenový syndrom nebo také radikulární syndrom je důsledkem komprese nervového kořene poškozením meziobratlové ploténky, degenerativními změnami na páteřních obratlech (výrůstky - osteofyty), úrazem nebo zúžením páteřního kanálu. Kořenový syndrom nejčastěji postihuje krční a bederní část páteře. Nejběžnější příčinou útlaku nervu je výhřez či posun meziobratlové ploténky. Více o výhřezu meziobratlové ploténky čtěte zde. Někteří autoři udávají i podobnost příznaků s onemocněním limeskou boreliózou.

 

Projevy kořenového dráždění

Ostrá bolest krční páteře, která projikuje až do paže a ruky je první známkou dráždění nervu. Bolest při útlaku nervu je vždy přesně lokalizovaná vzhledem k příslušnému dermatomu - oblasti, kterou nerv zásobuje motoricky i sensitivně. Zároveň s bolestí dochází ke změnám v citlivosti, paže může brnět, může být slabá až neobratná. Krční páteř bývá omezena v pohybu, především do záklonu. Postižení bývá zpravidla jednostranné.

Podle lokalizace nervu, rozlišujeme následující kořenové syndromy krční páteře:

1. Syndrom C2 - je méně častý, projevuje se bolestí pod čelistí a za okem.
2. Syndrom C3 a C4 - projevy obou jsou si velmi podobné a je těžké je rozlišit. Jedná se spíš o sensitivní poruchy, bolest se projevuje v oblasti m. trapezius a jde směrem k rameni. Bolest též provokuje hluboký záklon hlavy.
3. Syndrom C5 - bolest se šíří po přední straně paže (anterolaterálně), postiženými svaly býva m. deltoideus a rotátory ramene, je tedy omezeno zvedání paže, její zevní rotace a flexe (ohnutí) předloktí.
4. Syndrom C6 -  projevuje se bolestí na palcové straně paže, předloktí, palce a ukazováčku. Omezena je flexe předloktí a extenze (natažení) zápěstí.
5. Syndrom C7 - dermatom C7 probíhá prakticky celou zadní stranou paže, proto bývá bolestivá celá paže včetně ruky a II. - IV. prstu. Omezené je natažení loktu a pohyb zápěstí.
6. Syndrom C8 - představuje bolest jdoucí od lopatky k malíkové straně ruky až  po IV. - V- prst. Oslabená je flexe prstů a jemná motorika.

 

Léčba

Správná léčba vždy začíná podrobným kineziologickým vyšetřením a je nutné dbát na výsledky zobrazovacích metod. V akutních stádiích připadá volba spíše na klidový režim a v případě nutnosti medikamentózní léčbu. V chronických stádiích je nutné započnout co nejdříve aktivní cvičení. Cvičení pochopitelně předchází ovlivnění hypertonních svalů technikami měkkých tkání či jinou terapeutickou metodou. Aktivní cvičení spočívá v zapojení vnitřních sil a svalů, jejichž oslabení mělo vliv na rozvoj potíží. Jako diagnosticko-terapeutická metoda je vhodná terapie dle McKenzie, nicméně tato metoda je víceméně pouze mechanická, neřeší okolnosti a příčiny. Vhodnější volbou je cvičení dle DNS, která zapojuje i hluboký stabilizační systém páteře, jehož funkce je pro správné fungování páteře nenahraditelná. Nejdůležitější je zapojení prvků tohoto cvičení do sportovní zátěže a běžných denních činností, jen tak lze dosáhnout dlouhodobého účinku a potřebné prevence.

---

Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha

Zdroj: 

KASÍK, Jiří, et al. Vertebrogenní kořenové syndromy: diagnostika a léčba. 1. vydání. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-0142-1,

KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1.,

PFEIFFER, J., Neurologie v rehabilitaci :  pro studium a praxi. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 327 s. ISBN 978-80-247-1135-5

Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).