Artróza nebo osteoartróza je obecně primárně nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může postihnout každý více namáhaný kloub. Nejedná se přirozený proces “opotřebení” a stárnutí, jde o poruchu funkce z chronického přetěžování. Artróza kyčelního kloubu neboli koxartróza je postižení kloubu a především chrupavek mezi hlavicí kosti stehenní a jamkou tvořenou kostí pánevní.
Příčiny onemocnění
Koxartróza může vznikat na podkladě vrozených dysplázií kloubu, metabolickém onemocnění, jako následek traumatických a postraumatických poruch či septických nebo aseptických zánětlivých procesů. Degenerativní forma artrózy je následek chybné funkce toho kloubního spojení. Při nevhodném dlouhodobém zatížení, v kombinaci s např. traumatem krčku kyčle, dochází k opotřebení chrupavky kloubní jamky a následně k poškození povrchu chrupavky kloubní hlavice. Osteoartrózy bývají často doprovázeny sekundární artritidou, což je komplikace v podobě zánětu. Pokud je pánevní pletenec v dlouhodobé decentraci a zároveň je na něj kladen velký tlak, může to vést až k poškození jeho struktury. V případě, že je kloub napadený zánětlivým procesem, je kloubní chrupavka poškozena rovnoměrněji.
Projevy onemocnění
Prvním výrazným projevem artrózy je bolest. Bolest postupně doprovází každý pohyb kyčlí a později se objevují i nepříjemné drásoty. Bolest se projevuje především v oblasti třísel a jde směrem dolů po vnitřní straně stehna. Častá známka rozvoje artrózy bývá tzv. startovací bolest, která po 30 min sama ustupuje. Bolest při pohybu a námaze následně doprovází bolest i v klidu a při spánku. Jelikož kloub postižený artrózou tělo reflexivně omezí v pohybu, omezí se zároveň i jeho prokrvení a prokrvení okolních tkání a můžeme pozorovat otok, zarudnutí a vyšší teplotu. Tyto faktory mluví spíše pro sekundární rozvoj zánětlivého procesu v důsledku nedostatečné látkové výměny. Koxartróza se vyznačuje typickým stylem chůze, “kachní” typ, při němž dochází k oslabení abduktorů kyčle.
Artróza je viditelná na RTG snímku. Pro rozvoj artrózy mluví zúžení kloubní štěrbiny mezi hlavicí kosti stehenní a kloubní jamkou, kterou tvoří pánevní kost. V pozdějších stádiích pozorujeme vznik vápenatých výrůstků, tzv. osteofytů. Od 3. stádia chrupavka prakticky vymizí a dochází ke tření kosti o kost.
Léčba
Jelikož se jedná o degenerativní onemocnění je třeba začít s léčbou ihned při prvních příznacích. Pokud je klient zatížen nevhodnou pracovní polohou, která kyčelní kloub přetěžuje, je na místě popřemýšlet o změně zaměstnání nebo minimálně polohu a zátěž omezit. V prvních fázích onemocnění je třeba se vyvarovat bolestivým polohám, sportům, které bolest vyvolávají a věnovat energii do prevence poškození. Aktivním cvičením lze naučit mozek používat svaly více ekonomicky, zbytečně je nepřetěžovat a vyvarovat se tak následným poškozením. Vhodným cvičením je DNS dle Koláře, PNF, Klappovo lezení, Vojtova metoda, a další. Prevence je základ úspěchu kterékoliv léčby.
Pokud přece jen dojde k progradaci bolestí a obtíží, je na místě ovlivnit přetížené svaly, vyvarovat se nadměrné zátěži a aktivně cvičit.
3.-4. stádium onemocnění je již indikací k operaci. V případech, kdy nedošlo ještě k úplnému vymizení kloubní chrupavky, dá se její povrch nahradit menší endoprotézou. V případě, že je poškozen i povrch kosti, je na řadě operace tzv. totální endoprotéza kloubu (TEP). TEP kyčle spočívá v nahrazení hlavice stehení kosti titanovou protézou a v případě nutnosti se protézou vyplní i kloubní jamka. Kloubní endoprotézy mají ale omezenou životnost.
Pooperační léčba se zaměřuje především na péči o jizvu a ostatní měkké tkáně. Po operaci hrozí srůstání jednotlivých vrstev kůže a podkoží a nezřídka dojde k prorůstání jizvy až do vazivového obalu svalu (fascie) a tím dojde k omezení rozsahu pohyblivosti dané oblasti a zvýšení bolestivosti. Postupně se snažíme dolní končetinu “rozhýbávat” a zvyšovat její sílu. Rozsah pohyblivosti kyčelního kloubu je velmi důležitý především pro samostatnost a rychlý návrat do každodenního života. V pozdějším stádiu terapie můžeme pomocí therabandů trénovat svalovou sílu a koordinaci, s použitím BOSU aktivovat stabilizační funkci dolních končetin v zátěži a pomocí DNS konceptu naučit tělo efektivně a ekonomicky pracovat v zátěži v nejrůznějších polohách a stimulovat tak povrchové i hluboké svalstvo celého těla.
Léčba pomocí rázové vlny
Rázová vlna bude velmi efektivní volbou terapie v prvních fázích onemocnění a dále své uplatnění najde především v pooperační péči. Na počátku potíží dokáže fokusovaná rázová vlna proniknout hluboko do prostor uvnitř kloubu, kde stimuluje metabolismus, prokrvení a ostatní přirozené reparační procesy. Její aplikací se dá výrazně oddálit hrozící rozvoj artrózy. V kombinaci s aktivním cvičením může být tato hrozba minimálně na několik let zažehnána. Radiální rázová vlna se naopak postará o povrchovější svaly, které bývají v důsledku bolesti postižené.
V pooperační péči najde rázová vlna uplatnění především v urychlení hojení jizvy a všech měkkých tkání. Svaly po aplikaci radiální rázové vlny jsou intenzivně prokrvené, dochází k urychlené látkové výměně a tvorbě nových cév, které tkáně zásobují krví, reparační proces je tak urychlen hned několikrát, než by tomu bylo bez jejího přičinění.
Fokusovaná rázová vlna se podle stádia aplikuje 1x týdně, radiální rázová vlna 2x-3x týdně.
Kinesiotaping pomůže kyčelní kloub fixovat bez omezení rozsahu pohyblivosti a klient tak má větší pocit jistoty při pohybu i v klidu. Zároveň svou elasticitou můžeme ovlivnit napětí svalů a efekt vydrží několik dnů. Kineisotape se s úspěchem aplikuje i na jizvu.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).